Veškeré blbosti zde spatřené jsou v duševním vlastnictví autorky. Za neoprávněné přivlastnění čehokoli vás stihne herpes a později si vás najde tlupa cvičených opic. Mají nabité banány.

úterý 24. prosince 2013

Vánoční

Asi si podám přihlášku na práci v prognostickém ústavu, nebo rovnou zavolám Zemanovi, jestli by mi s tím nechtěl píchnout. Můj odhad doby nového příspěvku byl totiž naprosto přesný. Aspoň něco se mi teda povedlo. Jinak je to pořád stejný. Pracuju, přejíždim furt z jedný školní budovy do druhý, nepamatuju si a nestíham všechno, co mam udělat (no, něco spíš rovnou ignoruju), nakupuju (s tím už teď musím skončit, jinak zbankrotuju, nebo si na mě konečně smlsne nějaká hnusná banka, co mě občas bombarduje supervýhodnými nabídkami), do toho trochu plánuju další dovolenou a občas mám nějakej ten nervovej kolabs (co to je přesně, nevím, protože nemám čas vysedávat u doktora). Takže článek zase absolutně o ničem (jooo, popsat dvě stránky naprosto O NIČEM, to jsem si za posledních pár let osvojila dokonale), ale prostě jsem vám všem, kdo sem ještě občas zabloudíte, chtěla popřát veselé vánoce (no, osobně radši klidné, než přemíru veselé), tak mi to snad odpustíte.
miluju soby, tenhle fešák je poslední přírůstek
No a kromě těch vánoc, kaprů, krájení jablek, házení botou, podpalování stromků zapomenutou svíčkou a dalších vánočních veselic, vám samozřejmě přeju taky kupu darů, které vám vytvoří úsměv na tváři a ne myšlenku "sakra, co to je, co s tim jako budu dělat???".

V současnosti stíhám přidávat fotky jen na INSTAGRAM (i sob výše už tam visí), takže kdo je nedočkavý, co si to dnes a zítra rozbalím pod stromečkem, najde to tam.

Příští článek budu nejspíš psát trochu pod vlivem někdy o silvestru (ale tentokrát to není kvalifikovaný odhad), takže stay tuned.


Mňau, neasi.

pondělí 4. listopadu 2013

Podzimní rapsodie

Ahojte.
Ne, nezamrzla jsem ani neumřela. Proč ale teda blog tak skomírá? 
Vysvětlení v obrazech:







No, ve skutečnosti je to jen velmi malá a krátká součást pravdy. Během posledního měsíce jsem si stihla udělat krátkou adrenalinovou dovolenou. Vlastně když teď zpětně koukám do diáře, stále nechápu, jak se mi povedlo do programu nacpat i "něco jako dovolenou". I opálení už dávno zmizelo, vypadam teď tak, jak se cítím, tj. mizerně. Obrazně vyjádřeno, kdybyste mě potkali, dáte mi korunu, nebo prášek.

Větší část mých dní by se teď dala smáznout obrázkem tramvaje, fraktury zad způsobený přenášením notebooku a print screenem mojí plochy. To poslední z pochopitelnejch/smluvních důvodů neudělám.

A jak koukám do diáře, tak se nezastavím asi až do ledna, takže vám všem po vzoru zelený alza stvůry a Mirky Němcový přeju: "Šťastné a veselé" (volby vánočních dárků). Možná se do tý doby nepotkáme.

Áááááááááhoooooj! (ne, Žáka si nemůžu odpustit)

středa 25. září 2013

mercedes benz prague fashion weekend

Přispěji trochu si se svojí troškou do mlýna názorů na tuhle akci. Navštívila jsem poslední den (neděli) a musím říct, že i z pohledu návštěvníka bylo několik hodin na místě až dost a obdivuji všechny fotografy/kadeřnice/maskérky/whatever, co tam museli pracovat 4 dny v kuse.
Jako první jsem zhlédla dámskou kolekci Jindry Jansové a pánskou KRALOVA_DESIGN od Zuzany Králové. Z těchto přehlídek jsem byla nadšená. A snad mě neovlivnilo jenom to, že jsem měla podobný styl kalhot (jen trochu užší) jako Jindřiny modelky.
(fotky zdroj: starscom.cz)
Převažovaly jednoduché širší střihy a líbil se mi i tmavý make up.
Další přehlídka byla sice pánská, ale opravdu mě zaujala. Navíc ženské se vkrádají do mužských šatníků už dlouho, naopak to zatím moc nefunguje.

Modely se mi vážně líbily a všimněte si především těch sandálů, mají i průhledný pás a umím si je bez problémů představit na sobě. Vlastně s menší nutnou úpravou střihu si to dokážu představit na sobě celé.=) I s kabelou samozřejmě.
Problémem ale pořád zůstává (ne)nositelnost, nebo možná zaprděnost. Přitom většina modelů ještě patřila k té nositelné části toho, co se na přehlídkách objevuje. (Jen asi jeden model mi fakt evokoval Star wars.) Dokážete si představit, že by v Praze, nedej bože někde jinde v ČR takhle vyšel někdo na ulici? Nejspíš by ho ukamenovali na první tramvajový zastávce. No a přiznávám, že kdybych se do takového modelu snažila narvat přítele, nejspíš bych skončila uškrcená tou bílou blůzkou. Škoda.
Z dalších přehlídek už jsem bohužel nebyla tolik nadšená, vypíchla bych ale aspoň šaty od Jiřího Kalfaře, které mají výstřih na zádech a naživo vypadaly mnohem líp než na fotce.
Nebudu rozebírat, jestli modelky vypadaly jako mrtvoly, už jsem viděla mnohem horší. Navíc na přehlídce moc nekoukám po modelkách, ale po modelech, protože modelky tam jsou od toho, aby prezentovaly model a ne sebe. Co mi ale narušovalo dojem, byla občas špatná chůze některých modelek a modelů. Několik z nich ji mělo dost špatnou, nebo měli špatný boty. Jo, ty černý štekle, ve kterých modelky odchodily většinu přehlídek, nebyly nic moc.
Celkově akci ale hodnotím kladně.=)

A tohle jsem si vzala na sebe.
Byli jste tak taky? Jaký je váš názor?

neděle 15. září 2013

Růžovoučkej vejlet

Dneska vás zahltím monotónníma fotkama. Ale já za to nemůžu, jsem pod vlivem zářivě růžového svetru. Má nade mnou magickou moc.
Moc jsem toho o prázdninách letos nenacestovala, holt není každej den posvícení (ale mělo by bejt, husu i kachnu já můžu!). Tak aspoň ukázka fotek z výletu. Asi se mi tam fakt líbilo, když jich mam tolik.
Na to, že outfit vznikl během 5 minut ve stylu: "Si děláš srandu ne, neni zas takový teplo, vem si aspoň mikinu a pohni si", podle mě dopadl celkem dobře.

A kde jsem byla? Kdo to ví, odpoví...

A detail oblíbených botiček z Primarku s fakt divnou gumovou podrážkou, která byla skoro zničená hned po první kratší procházce. Naštěstí už destrukce dál nepokračuje.

Mňau.

sobota 7. září 2013

70 sukien mala

Čau kočky,

hrozně jsem se bála, že minulý týden bude poslední teplý den a nakonec to tak nebylo.=) Konečně mám volný víkend, užívám si, nic nedělám, pozerám nové nákupné maniačky zo Slovenska, kradu si jabka z opuštěných stromů u cesty, lížu zmrzlinu a proklínam všechny, co se mnou nechtěj jít plavat.
A tady je ta zmíněná páteční sukně, která naštěstí nepřišla k úhoně. Základ outfitu, chtěla jsem k ní přidat už jenom provazovej náhrdelník, co se hodí k botám a tašce, a bílý tílko, ale nějak se mi to zdálo nudný. Je ještě léto, ne? Tak trochu barev do toho umírání a šup, nehty, rudý tílko a vyfotit se s kytičkama, ať ladim.

Jeden z těchto kousků je tohle léto speciální. Ne, že by každý z nich neměl svůj příběh a hodnotu, ale chystám co nejdřív článek (až bude zase volný víkend:D) speciálně o jednom z nich.=)
A kdo to nepochopil, chystám článek o pelargoniích.:D Joke, pelargonie smrděj.

A co teď o víkendu (ne)děláte vy?

Plus jiná varianta outfitu na instagramu.

pátek 30. srpna 2013

Favorite jeans + search engine favorites

Ahoj lidi,

zdraví vás váš oblíbený porno blog...
Jo, tak mi to nějak připadá, když se podívám na vyhledávání v google. Fakt by mě zajímalo, jak je možný, že se na můj blog dostane někdo přes vyhledávání spojení "mám ji vyholenou" nebo "český kundičky". Jako kdybych měla aspoň vyholenou hlavu, tak se nedivim.
Nevermind.

Představuju vám moje nejoblíbenější džíny. Nemám je ráda, zbožňuju je, až tak, že je vlastně skoro nenosím, jak se o ně bojím.
Ale tak je to se vším, svoje nej kousky nosím vlastně málo. Je to škoda, není to škoda? Dneska se venku asi zase rojili kreténi, jinak si nedokážu vysvětlit, že se mi jich do cesty muselo tolik motat. A to dokonce nemyslím fanoušky fotbalu, co se sjeli do Prahy. Ale např. dědek s novinama, co si vopírá svoje špinavý boty o sedadlo naproti. U nevychovanejch fakanů mě to nepřekvapuje, ale proč by se měli chovat slušně, když i na první pohled slušný dospělí se chovaj jako kreténi? Dědku, moje světlá sukně ti "děkuje" a máš štěstí, že neni špinavá.
 K outfitu není co dodat, jedu si růžovou, neasi. Aby to nebylo přeslazený, základ je strohý a růžová je jen na doplňcích.
Jak to máte vy? Taky svoje nejoblíbenější věci paradoxně nenosíte?

A pro úchyly přidám pár tagů, ať je sranda a klidně sem choděj dál.

Mňau.

pondělí 26. srpna 2013

Blue ocean

Mňau kočky,

dneska jenom hodně hopem. Tentokrát jsem nikam neskákala a strávila celkem poklidnej týden na horách. (A návrat do propršený Prahy plný smradlavejch bezďků není zrovna příjemnej.) Ale předtím stihla oslavit svátek a tady je můj sváteční outfit složený z hedvábné sukně a prstenu na ruce, který jsem si moc přála a nakonec ho i sehnala. Je to taková moje low cost prstenová verze Srdce oceánu z Titaniku. Ovšem pokud by mi někdo chtěl poslat originál, bránit se nebudu.
Stejný den jako tuhle zavinovačku z pravýho hedvábí jsem konečně sehnala i svoji perfektní džínovou košili, ve tmavší verzi. Dá se nosit asi tak na milion kombinací a jsem z ní hotová ještě teď. Vypadá totiž super rozepnutá i zapnutá (sehnat na mě padnoucí těsnou košili je skoro nemožný).

Ale prsten samozřejmě není jediná novinka, hlásím, že i taková stará kočka nevydržela a nechala se nalákat na klubíčko v podobě instagramu. Je to taková koláž mých dnů (takže samý žrádlo a boty neasi), foceno velmi nekvalitní optikou.

Můžete mě najít zde: zuzuliciousss

resp. pod touhle přezdívkou. Propadli jste taky instagramu? A kdo mi daruje ten obrovskej diamant z Titaniku?:D

čtvrtek 15. srpna 2013

story of sweatshirt (walk idiot, walk)

Čau kočky!
Jak se vám líbí ochlazení? Radši byste se pořád vyhřívaly (nebo spíš pekly)? Já jsem byla fakt přehřátá a nejdřív šťastná, že se ochladilo, ale popravdě bych radši ještě další dva teplý tejdny. Když léto, tak pořádný. Na vynošení svých mikinek budu mít ještě dost času. Tahle je ale něco "spešl". A jako každá special věc má i tahle svůj příběh. Tak se hezky usaďte do křesel a poslouchejte.

Jednoho teplého dne jsem si ji vyhlédla v obchodě. Byla ve slevě a měly jich několik, šla jsem do divadla a moc nestíhala zkoušet. Na místo činu jsem se stihla dostat až další týden, po mikinách ani vidu, ani slechu. Takže jsem jako obvykle začala obrážet všechny pobočky; cca na třetí jsem uspěla. Mikina zlevněná a v mojí velikosti. Jupííí, zaplatit a jde se. Večer jsem měla zase program, tak jsem asi měla pocit, že zase nestíhám, proto jsem se rozhodla doběhnout skoro ujíždějící metro. Musela jsem prokličkovat kolem lidí a hlavně kolem jedný tlustý matrony, která mě při jejím obíhání připravila o ty dvě vteřiny, co jsem potřebovala ku štěstí. Protáhnu se jako správná kočka a skáču do zavírajícího se metra. Ale co se nestane, neskončim ve voze, ale v tý díře mezi soupravou a nástupištěm. Doteď jsem netušila, že je něco takovýho fyzikálně možný, ale je. No nic, trochu mě to překvapí, ale řidič (nebo spíš nějaký senzory) mě nějak zmerčil a neujíždí i s mejma nohama, takže se během dalších dvou vteřin vysoukam z díry a i se všema věcma "spokojeně nastupuju". Jo, při tom pádu se mi samozřejmě taky rozpadnul mobil, ale i ten jsem stihla během 2-3 vteřin posbírat. Funguje. Dopadlo to dobře, akorát lidi ve voze na mě fakt hrozně divně čuměli. S odstupem času už celkem chápu proč.
Nezkoušejte to, ten prostor a celej vlak je hrozně špinavej, tak černý ruce jsem ještě neměla. Původně jsem chtěla napsat i něco o outfitu, ale je to asi zbytečné.

Tentokrát se vás ani nebudu ptát, jestli se vám někdy něco takovýho stalo, protože je mi jasný, že takovej idiot se jen tak nevidí.

Mňauuuu....


Hi,
that is the story about my lovely sweatshirt. One nice day I gone shopping and bought this sweatshirt. And after that I fell under the underground. But I m still alive.:D

neděle 11. srpna 2013

R.E.D.

Zdravím všechny kočky!
Včera jsem tapetovala (nevermore!!!!!) a dneska si hodlám jenom užívat (zrovna očekávám snídani do postele, ale nejsem si jistá, jestli mi ji někdo fakt přinese...no, asi zhubnu:D)!
Slíbila jsem, že prozradím, na které barvě si teď nově ujíždím.
ani nedokážu říct, který kousek je mému srdci nejbližší, všechny jsou super
ČERVENÁ. Několik let u mě byla na okraji zájmu, znovuobjevení červené je teď pro mě něco jako návrat ke kořenům. Jako malá jsem milovala červenou, žádná růžová, všechno nejlepší muselo bejt červený. Dobře, ještě celkem vládla modrá, protože mi jako blondýně sluší a máma ji má ráda a červenou nesnáší, takže mi radši kupovala modrý věci, moje love colour ale byla červená.

Ani nevím, co mě to popadlo. Možná jsem prošla nějakou životní změnou a ani o ní nevím. Každopádně odteď opět miluju červenou. Ale už ne jako dítě, nyní budu lady in red a budu si to užívat. Asi víte, že žena v červené přitahuje mnohem víc pozornosti než v jiných barvách a má mnohem vyšší šanci, že ji někdo pozve na rande. O pozvání na rande fakt nestojím, ale furt na mě někdo na ulici čumí, ať mám na sobě i tu nejmíň výraznou barvu, tak co! Zhoršit už to nemůžu.

Trochu moc keců kvůli jedný barvě, co? Ale máte taky nějakou love colour? Procházíte taky takovým barevným vývojem?

Mňauuuuuuu.


Hello everyone!
What colour do you love the most? I am obsessed with red colour right now.

pátek 26. července 2013

Růžová - modrá, pro blázny dobrá

Jak můžete vidět, růžovou a modrou si jedu nadále. Teď se mi ale do obliby dostala ještě jedna barvička. Která to je, to se dozvíte brzo.
To tričko je tak lehounké a průhledné, jako bych neměla vůbec nic. Ideální do tohoto počasí.
Fotky jsou z botanické.

bez kočky ani ránu
A hádanka na závěr: kdo pozná tuhle fialovou rostlinku? (Já bez popisku ne. Rostliny rostoucí u země dělím na tři hlavní skupiny: tráva, kytičky - co kvete, lopuch - má to velký listy a dá se s tim utřít... Docela ostuda pro někoho, koho svýho času dokonce vysílali na přírodo olympiády.)

Mňauuuuu.


Too hot (weather) to write anything else...

pondělí 15. července 2013

Picasso

Asi se budu muset dát na budhismus, jsem totiž asi převtělený Picasso. Už jsem dávno nenakreslila ani kočku, když jsme kdysi ve škole museli zkusit nakreslit nějakej kubistickej obrázek, moc mi to nesedlo a jakýkoli z mejch současných dotyků pera a papíru by se dal popsat maximálně slovem "mazanina", pro umělečtěji založené jedince snad expresionismus.
Každopádně Pablo si taky procházel různýma barevnýma obdobíma, nejznámější jsou asi růžový a modrý. A já si už pěkně dlouho jedu svoje růžový období. Nemůžu si pomoct, už tak dva tři roky se mi hrozně líbí růžová a kupuju čím dál víc růžovejch věcí. Modrá mě poslední roky celkem míjí. Děcka maj rádi modrou, blondýnám sluší, že; takže jsem se jí asi přejedla během dětství a dospívání. Ale teď na jí zase začínám pomalu přicházet na chuť a ve větším množství to nejspíš odstartovala právě koupě těchto kalhot. Si piště, že je nevidíte naposledy (pokud sem teda znova zabloudíte).
Jen tak na okraj; některý blogerky na jeden post vyfotí i několik set fotek. Tímto děkuji mému "trpělivému" fotografovi, který mi udělal přesně TŘI snímky během 15 vteřin, z toho jsem použila dva. No co, holt další faktor, kde se liším od "většiny".
A na závěr samozřejmě lehce přiopilý pohled na mé krásné boty. Jsou hrozně pohodlné, bohužel jen na rovném povrchu a při 0,01 promile, což je eliminovalo z původně plánované pozice party heels. Jedině, že by celá party byla v taxíku.

Mňauu.


Hi,
you may know that Pablo Picasso had a few "colour periods". I am having the pink and the blue ones right now. Cannot help myself, maybe I am reincarnation of Pablo.=)