Kdysi to bývala jedna z mých nejoblíbenějších kombinací. Osud tomu chtěl, že se mi v jeden den sešla náhodou zase dohromady. V krabici ve skříni jsem objevila starý černý boty. Byly to moje první opravdový pantoflíčky na podpatku, který sice nebyly ani trochu pohodlný, za to mi je všechny holky hrozně záviděly. V první chvíli mě žádná nostalgie nepopadla a byla jsem rozhodnutá ty starý křápy vyhodit. Ale nedalo mi to a vyzkoušela jsem si je. A překvapivě jsem došla k tomu, že si je nechám a dokonce mají obstojnou šanci, že si je ještě někdy obuji. Přestože pohodlnější nejsou o nic víc než kdysi.
 |
| ilustrační, totálně nekvalitní foto |
Druhá věc je růžovoučký tangle teezer, na který jsem si sice myslela už dlouho, ale nechtělo se mi ho objednávat z netu. Naštěstí ho měla i moje kadeřnice. (Chodit tam častějc než jednou za 3/4 roku, už bych ho měla dávno.) Zatím se zdá fajn. Jen doufám, že ho pořádně využiji. Moje vlasy se totiž nacházejí jen ve dvou fázích. V první česat nepotřebují a v druhé už česat nejdou, pokud nechci riskovat ztrátu poloviny objemu. Z první fáze přecházejí rychle do druhé. Z toho se dá pochopit, že s hřebenem nejsem zrovna kámoš, stejně jako s dalšími, pro jiné nepostradatelnými pomůckami, jako je třeba fén, žehlička nebo různý sajraty. Teď mě ale česání začíná bavit.
(A taky jsem dneska měla zadara bagetu a koupila krásnou šálu se slevou, ale není černo-růžová, tak jim sem nebudu tahat.=))
Spokojený mňau.
