Veškeré blbosti zde spatřené jsou v duševním vlastnictví autorky. Za neoprávněné přivlastnění čehokoli vás stihne herpes a později si vás najde tlupa cvičených opic. Mají nabité banány.

středa 24. května 2017

Karma je zdarma

Některá hesla mám ráda a řídím se jimi. Například že nejlepší věci jsou zadarmo. Taky věřím v karmu. Ne nějakým super spirituálním způsobem, prostě věřim, že dobré věc se dějí dobrý lidem, a proto bychom se měli chovat ke všem co nejlíp, určitě aspoň ke všem, co si to zaslouží.

Teď ale stojím na okraji propasti a mám chuť do ní skočit. Snažím se být vždycky pozitivní a dobrý člověk, aktivní, jít do všeho, co se nabízí. Většinou mi to jde, minimálně poslední dobou. Snažím se podporovat ostatní, co mi ale život za to oplácí? Poslední dva roky byly nejhorší v mém životě. Což se odrazilo i na ukončení blogu. Kontinuální zlo přerušované jen sem tam lepším dnem. (Čti lepším jídlem nebo botama.) Zdravotní problémy, úmrtí v rodině, které vedlo k dalším problémům, nepochopení a naprostá ignorace od přátel a blízkých, nebo spíš těch, které jsem za ně měla, rozchod, který se táhl tak nezdravě dlouho, že vlastně ani nevim, kdy k němu přesně došlo. Práce z domova, která mi sice dovolovala cestovat, ale zároveň mě vnitřně ničila.

Člověk musí být silný a spoléhat se na sebe, protože nakonec to jste vždycky jen vy a nikdo jiný, kdo musí zvednout zadek a rozhodnout se. Jasně, můžete to zkusit jako Sheldon v jednom díle TBBT a nechat malá nedůležitá rozhodnutí na hod kostkou. Taky se vám ale může stát, že se pochčijete, protože na kostkách zrovna padnou hadí oči. Když se mi podařilo samotný se z tohohle svrabu dostat, myslela jsem, že teď už to bude všechno ok a můžu začít znovu žít. Přes pár karambolů jsem dodělala školu, odjela na dovolenou, utratila skoro všechny prachy na běžný účtu (why not, žijeme len raz...) a našla si novou práci, do který už musím chodit. (A taky si budu muset koupit budík.)

Happyend?
Ale no tak... To bych to nesměla bejt já. Člověk, který je schopný se během jednoho dne, bez toho aby to zamýšlel, vykoupat v bažině, urvat si tkaničku na novejch keckách, nechat se poštípat rojem lesních včel, potrkat kozou a jako třešničku na dortu spadnout do ostružin. A neomlouvá ho ani to, že mu bylo 9.

Po dlouhým vztahu jsem single a zjistila jsem, že vlastně nevim, jak se seznamovat a randit, protože jsem tuhle fázi vlastně nikdy nijak neprožila. Což mě staví do docela nezáviděníhodné pozice. Potkávám, resp. lepěj se na mě jenom šmejdi, co by rádi trťkali, ale už nezavolali. Nevim, jestli jsem na to už moc stará nebo naopak mladá, ale o to prostě zrovna teď nemám zájem. A už mě unavuje, jak se o to pořád pokoušej, i když jim jasně oznámím, že z toho nic nebude. Chápu, že to bude z velký části tím, že jsem si stáhla Tinder, ale tak zkusit se má všechno. Skoro.


Právě sedím u cizího počítače, v cizí zemi v cizím městě, kde z milionu lidí zde žijících umí anglicky cca 20, nikdo z nich samozřejmě nepracuje u policie. Veškerá kompetence k zaměstnání u místní policie totiž zahrnuje bejt líný prase, co neumí kváknout slovo jinak než italsky, ale za to umí blbě čumět a vejde se do uniformy. Ano, okradli mě, tutto completo.

Nějak si nevzpomínám, že bych někdy defraudovala účty, někoho zabila, podvedla, jedla děti... Ale co já vim, třeba jsem byla v minulým životě kurva a sériová vražedkyně, co podpalovala sirotčince a ukousávala hlavičky jehňátkům a karma mi oplácí.

Pokud se náhodou v něčem výše poznáváte, mám pro vás blbou zprávu. Pokud jste jako já walking disaster, nejspíš nikdy nebudete mít klidný šťastný život, ani kdybyste byli nakrásně Matka Tereza, karma vám nenadělí.

Nebo máte jiný názor?


Ale vy byste stejně radši chtěli slyšet nějakou storku z Tinderu...


pátek 18. prosince 2015

Dresden

Tsuzch!
Jak si užíváte předvánoční atmosféru? Letos slyším na předvánoční čas samou kritiku, všude davy, někteří známí se už i skoro bojí jít si do krámu pro jídlo, všude se někdo snaží kupovat vánoce. Moc to nevnímám, jde to mimo mě. Doma letos moc vánoce mít nebudeme, jeden u stolu nám totiž chybí a i když židli nejspíš zasedne kočka, atmosféru to nezachrání. Už jsem se s tím smířila a nelámám nic přes koleno, proč taky, kvůli datu v kalendáři? Když mám chuť na svařák, dám si ho, když chci chvíli relaxovat a ušetřit za elektřinu, zapálím si adventní věnec. Ale za dárky neutratím milion a nebudu se kvůli vánocím stresovat. V sobotu dokoupím vyhlédnuté dary a jsem v klidu. Když chci nasát vánoční atmosféru, projdu se po večerním/nočním svítícím městě v dobu, kdy nejsou všude davy a mám to zadarmo. Nejlepší věci totiž jsou zadarmo. Tak se vyserte na shánění drahých a ještě dražších darů, ušetřete si nervy v nákupáku a stres při sledování zásilky a dumání, jestli stihne dorazit do vánoc. Rozdejte letos třeba knihy nebo to, co sami vyrobíte. Založte novou tradici.
 
 
 
Fotky jsou ze soboty z Drážďan, což je místo, kde tu vánoční atmosféru opravdu přes davy bohužel nenasajete. Naposled jsem tam byla před 2-3 roky a byla jsem nadšená krásnými vánočními trhy. Nejspíš od doby, kdy tam postavili Primark, se to ale změnilo a na Drážďany se pořádají přímo nájezdy. Troufám si odhadnout, že nemám mongoloidní geny a v krvi tak nemám nájezdnické sklony, tuhle radost si pro příště nechám ujít. Nic proti městu samotnému, ale asi ho opět navštívím až někdy v létě.

coat: espirit, boots: ugg, shawl: gift, jeans: vero moda, bag: lindex, gloves, hat: some boutique
 
Dobrá zpráva  nakonec (pokud jste z Prahy): vánoční trhy v Praze jsou letos podařené, není nutné cestovat za nimi nikam daleko za hranice. Pokud chcete nějakou tu sváteční atmosféru a ideálně téměř bez lidí, zkuste Pražský hrad.
Krásné a klidné vánoce všem! A znovu opakuji: hlavně se z toho nepodělat!
 
Do not go to Dresden until end of the year! Peoples everywhere and no atmosphere there. But sausages are still good as hell.