boots with studs

Snad už poslední příspěvek ze zimy. Nakonec i na mě byla moc dlouhá, i když prohánět se na svahu o velikonocích má taky svoje kouzlo. (A udělat si při jízdě monokl je fakt umění.) Každopádně kočka bude mít dvojnásobnou důležitost (a ne kvůli monoklu).
Koukněte mi na ruce a krk, asiati by řekli, jak jsem nádherně bílá, ve skutečnosti ale lidi okolo spíš děsím. Kadeřnice se mě dokonce vážně ptala, jestli nejsem chudinka náhodou chudokrevná. Kdo ví. Každopádně nejsem bílá, jsem průhledná. Takže nejen že mi často praskají žilky, ony prosvítají i ty, co ještě nepraskly. Teď se k tomu ale přidala nějaká divná vyrážka. Dlouhá zima v kombinaci s mojí životosprávou a stresem se zkrátka podepsala na mojí pleti. A nechce to dolu, nic nezabírá, ani prášky, ani divná kombinace všech mastí, nemůžu ani vypozorovat, co by to mohlo zhoršovat. Prostě svědí a nejde to umejt.

Anyway, nejsme tady kvůli tomu, abychom pitvali můj obličej, kterej stejně nevidíte. Představuji vám moje nejnovější a zrovna nejoblíbenější boty.

Líbí? Já jsem z nich hotová.

průhledná paní maskující se cvokama, barvama a kočkama, zjevuje se hlavně ve městech, ale můžete na ni narazit i v lese, může být nebezpečná, nedráždit (má někdo atlas strašidel?)

Musím si ale přiznat jednu věc (že jsem ujetá na kovový cvoky je očividný), a to že jsem ani přes tu dlouhou zimu nedokázala vynosit všechny svetry. Třeba na tohohle modrýho fešáka se mi nechce čekat dalšího půl roku. Navíc jestli mi na xichtě teď pučí jaro, tak ať se jde bodnout.

Máte někdo tip na to, co s tim mým hrozným anemickým xichtem? A do solárka se mi nechce, i když jsem už v záchvatu zoufalství uvažovala, že se vysolárkuju v pořádnou uzenou makrelu.

vrrrrrrrrrrrrrrr

Mel in action

Představuji melisky na jejich první venkovní procházce.

Jak jsem si je doma vyzkoušela, hned jsem věděla, že sice budou mít široké využití, ale že k téhle nové neonové košili se budou hodit extrémně. Řekla bych dokonce: "Jako prdel na hrnec". Lehce extravagantní hranaté brýle jsou už jen třešnička na dortu. Co říkáte? Sedí?

Jinak o neonech tady ještě hodně uslyšíte, to můžu slíbit. Poslední dobou totiž snad nenakupuji nic jiného. (naposled včera:D)

Mňau.

Mel

Nikdy nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. Očividně jsem velmi bohatá. A slovo sleva funguje jak rudej hadr pro býka. 

Bot mám, dá se říct, hodně. A i několik plastových. Přesto jsem se taky rozhodla na slevomatu okoštovat plastový Mel.

A takhle to dopadlo. Už jsou doma. Na dodání jsem čekala přes 5 týdnů. Za to vyzvednout se musely do 7 dnů, jinak by odputovaly zase kdo ví kam. Client servis jako stehno, ale mohlo by být mnohem hůř.

S výběrem typu jsem naprosto spokojená, tyhle se mi líbily z celé nabídky nejvíc a čistě bílé boty, tenisky nepočítaje, snad ani nemám. (Vida! Slušná výmluva pro jejich pořízení.:D) Proto mě dost zarazilo, když na mě z krabice vykoukly.  Běloskvoucí opravdu nejsou, mají lehce našedlý nádech. Venku na denním světle to ale naštěstí není moc poznat.

Suma sumárum: za ty dvě kila dobrý (všimli jste si, jak při každé opakované nabídce slevomat zvyšuje ceny?), jsou tu sice mouchy, ale celkově se mi hodně líbí. Brzo je ukážu v běžném provozu. Pokud bych ale měla hodnotit celkově, tuto objednávku ze slevomatu beru určitě jako pozitivní.

p.s.: chtěla bych poděkovat boo, díky komentářům na jejím blogu jsem si nekoupila boty o číslo menší. (Nemám za potřebí se někomu cpát do zadku, prostě jsem ráda, že se mi teď neválí doma malé zbytečné boty, to bych byla hodně nas...)

Obsession

Můžete tomu říkat šílenost (nebo další příznak obsedantně-kompulsivní poruchy). Já tomu říkám osud. Nehledě na hadí pásek, košili a kabelku, které se tady už dřív objevily. Tyhle troje hadí střevíce se u mě sešly za nějakou dobu a prostě jim nešlo odolat. Můžete schválně hádat, které jsou moje nejoblíbenější a které nejpohodlnější. (A jak to tak u bot na podpatku bývá, nejspíš se tyhle kategorie nebudou shodovat.)

Mňau.

You can say I m crazy, but I call it destiny. 

St. Patrick

Tak teplýho Patrika jako letos jsem snad ještě nezažila. Sluší se ho zapít něčím irským a v tomto případě nejlíp vychlazeným pivem.

Popřípadě i zajíst, ať vás pak nepoloží dvě pivka.

me gusta

Moc pořádně zelených věcí ale nevlastním, takže zeleno-zelený obleček á la leprikon nečekejte.

Ale i snaha se cení. Ne?

Navíc výrazná zeleno-modrá kombinace se mi líbí mnohem víc.

 Nejlepší jsou ale botičky. Přemýšlím, že si je nechám podrazit, aby se mi rychle neochodily.

Jsou špičatý a špičky se potichoučku vracej. Ale všeho s mírou. I kdyby se vrátila gotika, boty s půlmetrovou klaunskou špičkou do svého botníku nakráčet nenechám.

A co vy? Slavíte Patrika? Nebo nesnášíte zelenou/Iry. Nebo jste oslavili tak, že se zelenáte ještě teď?

Mňau.