Lisbon

V rámci dalšího kola voleb se snažím vyhýbat všem sítím (což se mi díky prokrastinaci moc nedaří). Dlouho do noci peču šneky (doufám, že pečení je ryze apolitická činnost), mam příšernej hlad (takže ty dva plechy hned snim) a nutkavou chuť nakupovat (držím se, ale peněženka stejně zchudla).

Jako anestezii tak prohlížím fotografie z cest.

gato local

Medicínu doporučuji užívat třikrát denně. A protože nejsem hamoun (pokud nejde o jídlo), podělím se o vlastní prášky. Lisabon bych bezplatně naordinovala všem (nejraději sobě), ale bohužel nejsem socialistické zdravotnictví, takže indikace neprojde.

ano, takhle tady vypadá zima

svačinka na pobřeží

Varování a kontraindikace: 

V následujících postech může dojít k přesycení portugalskými fotkami. 

Nežádoucí příznaky:

Nutkavá chuť odjet z týhle kosy do tepla, cachtat se v oceánu, prokrastinace, lehká deprese.

Too hot

Je vedro. (Bylo.)

Léto mám ráda, protože miluju šaty a ráda rozšiřuji jejich sbírku. (Jen už nevím, kam se dál rozšířit, skříně už zase praskaj ve švech.). Tyhle jsou nedávný přírůstek, kombinace barev mě dostala a musely být moje. Každopádně některé šaty jsou mi podezřele velké, třeba ty, co jsem kupovala předloni a chtěla jsem si je teď vzít na dovolenou. Možná si budu muset zabalit tyhle, jsou přes rameno, takže aspoň nehrozí, že mi při běhání po městě spadnou.

 Ale včera už na mě bylo přece jen moc vedro. A podle kalendáře je ještě dávno jaro. Můj organismus to ví, a proto na to reaguje podrážděně. Dneska si užívám ochlazení, kdy se snažím dodělávat resty. Ale moc mi to nejde. Což dokazuje to, že místo toho přispívám na blog.

Taky jste rádi, že vedro skončilo? Já jsem hlavně ráda, že se to obešlo bez krupobití, zasadila jsem si totiž salát. 

Barvám zdar, hlavně těm výrazným.

Mňau.