Veškeré blbosti zde spatřené jsou v duševním vlastnictví autorky. Za neoprávněné přivlastnění čehokoli vás stihne herpes a později si vás najde tlupa cvičených opic. Mají nabité banány.

neděle 18. prosince 2011

Jeden den v jednom městě

Fajn, dozrál zase čas hejtu. Protože nějak si zlost z nefungujících elektronických přístrojů doma musím vybít.

Nevim, jak jste na tom vy, ale já (pokud nemam antibiotika a nehraju ležáka v posteli) musim každej den jezdit mhd. Min. dvě cesty přes půl Prahy, většinou víc. Pro někoho obyčejná záležitost, pro mě noční můra. Kromě sociofobie z moc lidí namačkanejch na jednom místě mám totiž ještě extrémně vyvinutý čich. Tudíž cítím  i pachy, které ostatní necítí, a všechny smrady cítím mnohem silněji. Kdybych byla výrobce parfémů, mohla by se mi takhle dispozice hodit, takhle ale každej den trpím.
Proč mě musí otravovat posranej revizor a smraďocha o dvě místa přede mnou ani nezkontroluje, když 65 mu ještě ani omylem nebylo? Začínam si myslet, že mě tyhle hnusný individua snad vyhledávaj (jo jasně, stihoman).

Ale příklad za všechny:
Jednou ráno nedobíham tramvaj. Zákon schválnosti platí dokonale. Tahle mi ujela, takže další si dá načas. S pětiminutovým zpozděním se jedna konečně doplazí. Mělo by mi napovědět, že je velkej nepoměr lidí ve vozech, přesto nastoupím do zadního. Nejsem v něm ani vteřinu a hned nasaju bezďáka. Neváham, než mě to stihlo zavřít ve dveřích, bleskurychle vyskočím. Čekám na další. Přijede bez bezďáka. Hooray. Ale raduju se předčasně. Někdy v půlce cesty nastoupí babka. Čistý kabát, upravená, v rámci možností elegantní. Do tý doby než si sedne přede mě a z kabely se jí začne vinout fakt nepříčetnej smrad. Jako zkažený maso. Něco mi ale říká, že TOHLE ještě bude k jídlu. Fuj. Já z toho nějakou dobu jíst nebudu. Naštěstí jede jenom na Karlák. Nevadí. Triangl zla bude celý. Poslední tři (dlouhý!) zastávky za mnou sedí mladej blb,  co každejch deset vteřin nechutně popotahuje, až se mi chce opět blejt. Na "jemný" upozornění nereaguje a tváří se hovado (tudíž žádná změna výrazu). Aby toho nebylo málo, na zpáteční cestě přede mnou sedí asi třináctiletej blbeček, kterýmu ještě ani nerostou vousy, ale smrdí tak, jakoby 30 let v kuse nedělal nic jinýho,  než hulil ty nejlevnější nesmradlavější cigára. Popelník hadr.

Ostatní dny jsou to samé v bleděmodrém. Tímto jemným popisem jednoho dne jsem samozřejmě nevyčerpala repertoár smraďochů. O tom, jak mhd dodržuje jízdní řády, se dneska radši ani moc nerozepisuju. Nejspíš si berou příklad z Českých drah. ČD - čekáš dlouho? čekej dál, času dost... Tak nevim, jestli mají ČD nějakej claim,  ale tohle by jim sedělo.


Jinak věděli jste, že fb stránka "nesnášim lidi, co v mhd smrdí" je reklama na Rexonu? Proto v ní nejsem. Za prvý nesnášim jejich trapnou reklamu s tlustou Čvančarovou, za druhý mam doma jednu rexonu, co mi vůbec nezabírá.

P.S.: Pozor na revizora, co vypadá jako dvojče Sobotky, předsedy ČSSD. Je to pěkně nepříjemnej šmejd a na tom "slavnym" (spíš nechvalně proslavenym) dopravnim podniku pak už nic neuhádáte. Takže jak zmerčíte plešatou Sobotku, hned utečte, je to určitě on, protože pravej předseda mhd stopro nejezdí!

1 komentář:

  1. Jednou jsem měla tu čest potkat revizora, který mi zkontroloval jízdenku a pak si usral. Pěkně nahlas. Fakt příjemný..
    Byl hnusnej, zarostlej, špinavej a přímo úměrně k tomu i smrděl. Buď ráda za dvojče Sobotky..

    OdpovědětVymazat

czech/slovak/english/french/spanish...any indo-european language....thanx for opinion