Veškeré blbosti zde spatřené jsou v duševním vlastnictví autorky. Za neoprávněné přivlastnění čehokoli vás stihne herpes a později si vás najde tlupa cvičených opic. Mají nabité banány.

pátek 21. července 2017

Jak jsem přestala být digitálním nomádem

Nejspíš jste tenhle pojem už někdy slyšeli. Znamená, že máte práci, která umožňuje nevysedávat denně v kanclu, nejlépe nějakým hnusným open officu pro 250 lidí (zdravím redakce :D), a zvládnete si managovat práci odkudkoli, kde je mobilní signál a internet, takže můžete hodně cestovat, nebo třeba i žít v jiné zemi, než ve které máte práci.V současné době je to hrozně populární.

Posledních pár let jsem byla digitálním nomádem dost často, vzhledem k tomu, že jsem měla prakticky 100% home office, to nebylo těžké. Pracovala jsem z Německa, Itálie, Kanárských ostrovů, Belgie, Slovenska, Francie a možná dalších míst, která si zrovna teď nevybavím. Je to super, moct si jen tak zmizet, když je příležitost. Jednou jsem ani šéfovi neřekla, že jedu pryč, a prostě pracovala týden z Francie. Nebo si přes poledne šla zaplavat a pracovala pak odpoledne. Zní to super? Jasně, že zní!
cote d´azur
south italy
Tak v čem je problém?
Jako všechno má i home office svoje negativa. Zóon polítikon - jak tvrdil už Aristoteles, člověk je zkrátka tvor společenský, a pokud nejste např. autista nebo nemáte nějakou sociální fobii, prostě se potřebujete potkávat s dalšími lidmi. A nejen to, člověk se každý den učí a zdokonaluje, pokud ale
nebudete mít z okolí dostatek podnětů, budete stagnovat a zakrníte. Zvlášť pokud je vaše práce každý den prakticky o tom samém. Syndrom vyhoření na sebe nedá čekat. Já to vydržela téměř 4 roky, což je mnohem víc, než je pro většinu lidí únosné. S postupem času se z vás stane asociál, lidi na vás pozapomenou, přestanou vás zvát na akce. Většinu času se cítíte na hovno. Do ničeho se vám nechce. Dokonce jsem odkládala a posléze prodlužovala školu, vše jsem měla dávno hotové, ale prostě jsem nedokázala napsat diplomku. Tenhle život jsem proto přerušovala cestováním. Jednak proto, že cestování miluju, ale vlastně taky proto, abych získala ty potřebné podněty. Vlastně jsem tak ale jen prodlužovala utrpení. Pokud se k tomu všemu přidají ještě další problémy, třeba v rodině, psychické problémy jsou prakticky jistotou. Jelikož okolí ale vidí jen fotky na Facebooku a jak si pořád vesele cestujete, nikdo vaše volání o pomoc nebere vážně a nemáte se komu svěřit. A zbytek prostě nechápe, nebo pochopit nechce.

Gossip girl(s)
A ještě lépe. Stanete se předmětem hovorů. Blízké i vzdálené okolí vám bude závidět a pomlouvat, jak je možné, že si pořád někam jezdíte. Ono to přitom není tak složité. Když nejste limitováni termínem, seženete snadno levnou letenku nebo směšně levný last minute. Navíc vezmete-li v úvahu, že pokud jste doma a navíc z domova i pracujete, zákonitě vám taky vznikají nějaké náklady, často se na cestách dostanete na stejné, nebo dokonce i nižší náklady, než máte doma. Vlastně pokud bych zároveň nebyla wanderluster i shopaholic, možná bych něco i ušetřila. Jenže já si prostě nedokážu pomoct, takže se mi často stalo, že jsem v duty free shopu na letišti utratila za kabelku dvakrát víc, než stála letenka. 😂 A většinou to tak opravdu bylo, na většině míst jsem měla vyšší náklady než doma jen o to, co jsem si tam nakoupila (les souvenirs😈), což ovšem bylo vždy.😃

Konec nomádění
Nyní mám novou práci, kam musím každý den docházet, a vyhovuje mi to. Teda bude vyhovovat, pokud mi nezavřou metro.😃 Sice musím vstávat každý den skoro o 2 hodiny dřív, než jsem byla zvyklá a nemůžu pracovat v pyžamu a posteli, ale zatím mě to baví a navíc skoro každý den i pozitivně nabíjí, a to i přesto, že kolikrát chodím pozdě domů a tak nějak se tam chodím jen vyspat. Takže teď, když je super cool bejt digital nomad a dokonce se to stává i poměrně běžné, jsem s životem digitálního nomáda na nějakou dobu skončila. A jsem šťastná. Ale asi je mým osudem dělat spoustu věcí before it was cool.

Co bude dál?
To vůbec netuším, ale snažím si to užívat. Přestanu teď cestovat? To určitě ne, i když je pravda, že teď se možná ještě chvíli nikam nepodívám, jelikož po poslední cestě jsem pořád trochu broke, prostě to byla zkušenost za všechny prachy a svůj krásný mobil nepřestanu postrádat, ale až něco našetřím, určitě zas někam vyrazím. I když musím uznat, je to zvláštní pocit muset si dopředu nahlašovat dovolenou a vlastně vůbec si kvůli každému tripu nějakou vybírat, většinou mi na konci roku cca 15 dní pořád zbývalo.😂
Belgie

Pokud by vás cokoli na toto téma nebo obecně okolo digitálního nomádství zajímalo, nechte mi vzkaz, pošlete soukromě mail, nebo pinkněte něco na instagram. 😊

Čauky mňauky.😈

4 komentáře:

  1. To se hrozně dobře četlo.
    Konečně to vidím i z té druhé stránky.
    Já bych asi nedopadla moc dobře, kdybych dělala z domu:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky=)

      těžko říct, každopádně to nejde dělat roky, pokud teda k tomu nemáte super rodinu s malými dětmi a home office je beztak jediný možný pracovní řešení=)
      jinak já jsem šíleně neorganizovanej člověk, mistr prokrastinace, lenoch a přesto jsem byla schopná takhle pracovat, i když mi nikdo nestál za zadkem...sice to většinou obnášelo kupu stresu a probdělý noci před deadlinem, ale šlo to :D

      Vymazat
  2. Ja mam homeoffice jednou tydne a moc si to uzivam nicmene uvedomuju si ze kdybych ho mela casteji tak ze me bude asi praclovek. Zrovna ted se valim nemocna na homeofficeu jsem za to fakt vdecna ale nejakej rad muj zivot potrebuje, asi kazdy ho trochu potrebuje :)) tak hlavne at jsi spoko ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. možnost home officu aspon sem tam je samozřejmě must=), když se necítíš uplně dobře, nebo má přijít opravář na plyn, je zbytečný brát si kvůli tomu volno, tohle budu vyžadovat určitě nadále=) ale každopádně ted chci do práce nějakou dobu docházet, aspon rok :D

      Vymazat

czech/slovak/english/french/spanish...any indo-european language....thanx for opinion