Karma je zdarma

Některá hesla mám ráda a řídím se jimi. Například že nejlepší věci jsou zadarmo. Taky věřím v karmu. Ne nějakým super spirituálním způsobem, prostě věřim, že dobré věc se dějí dobrý lidem, a proto bychom se měli chovat ke všem co nejlíp, určitě aspoň ke všem, co si to zaslouží.

Teď ale stojím na okraji propasti a mám chuť do ní skočit. Snažím se být vždycky pozitivní a dobrý člověk, aktivní, jít do všeho, co se nabízí. Většinou mi to jde, minimálně poslední dobou. Snažím se podporovat ostatní, co mi ale život za to oplácí? Poslední dva roky byly nejhorší v mém životě. Což se odrazilo i na ukončení blogu. Kontinuální zlo přerušované jen sem tam lepším dnem. (Čti lepším jídlem nebo botama.) Zdravotní problémy, úmrtí v rodině, které vedlo k dalším problémům, nepochopení a naprostá ignorace od přátel a blízkých, nebo spíš těch, které jsem za ně měla, rozchod, který se táhl tak nezdravě dlouho, že vlastně ani nevim, kdy k němu přesně došlo. Práce z domova, která mi sice dovolovala cestovat, ale zároveň mě vnitřně ničila.

Člověk musí být silný a spoléhat se na sebe, protože nakonec to jste vždycky jen vy a nikdo jiný, kdo musí zvednout zadek a rozhodnout se. Jasně, můžete to zkusit jako Sheldon v jednom díle TBBT a nechat malá nedůležitá rozhodnutí na hod kostkou. Taky se vám ale může stát, že se pochčijete, protože na kostkách zrovna padnou hadí oči. Když se mi podařilo samotný se z tohohle svrabu dostat, myslela jsem, že teď už to bude všechno ok a můžu začít znovu žít. Přes pár karambolů jsem dodělala školu, odjela na dovolenou, utratila skoro všechny prachy na běžný účtu (why not, žijeme len raz...) a našla si novou práci, do který už musím chodit. (A taky si budu muset koupit budík.)

Happyend?
Ale no tak... To bych to nesměla bejt já. Člověk, který je schopný se během jednoho dne, bez toho aby to zamýšlel, vykoupat v bažině, urvat si tkaničku na novejch keckách, nechat se poštípat rojem lesních včel, potrkat kozou a jako třešničku na dortu spadnout do ostružin. A neomlouvá ho ani to, že mu bylo 9.

Po dlouhým vztahu jsem single a zjistila jsem, že vlastně nevim, jak se seznamovat a randit, protože jsem tuhle fázi vlastně nikdy nijak neprožila. Což mě staví do docela nezáviděníhodné pozice. Potkávám, resp. lepěj se na mě jenom šmejdi, co by rádi trťkali, ale už nezavolali. Nevim, jestli jsem na to už moc stará nebo naopak mladá, ale o to prostě zrovna teď nemám zájem. A už mě unavuje, jak se o to pořád pokoušej, i když jim jasně oznámím, že z toho nic nebude. Chápu, že to bude z velký části tím, že jsem si stáhla Tinder, ale tak zkusit se má všechno. Skoro.


Právě sedím u cizího počítače, v cizí zemi v cizím městě, kde z milionu lidí zde žijících umí anglicky cca 20, nikdo z nich samozřejmě nepracuje u policie. Veškerá kompetence k zaměstnání u místní policie totiž zahrnuje bejt líný prase, co neumí kváknout slovo jinak než italsky, ale za to umí blbě čumět a vejde se do uniformy. Ano, okradli mě, tutto completo.

Nějak si nevzpomínám, že bych někdy defraudovala účty, někoho zabila, podvedla, jedla děti... Ale co já vim, třeba jsem byla v minulým životě kurva a sériová vražedkyně, co podpalovala sirotčince a ukousávala hlavičky jehňátkům a karma mi oplácí.

Pokud se náhodou v něčem výše poznáváte, mám pro vás blbou zprávu. Pokud jste jako já walking disaster, nejspíš nikdy nebudete mít klidný šťastný život, ani kdybyste byli nakrásně Matka Tereza, karma vám nenadělí.

Nebo máte jiný názor?


Ale vy byste stejně radši chtěli slyšet nějakou storku z Tinderu...