Trolí přání

Už je po vánocích, ale já si pořád ještě hraju na vánočního skřítka. Červenýho tartanovýho skřítka. Já jsem totiž skoro vždycky extrémně napřed, nebo pozadu; chtělo by to možná někdy trochu mainstreem.

Btw. těch příšerně bílejch rukou se neděste, nebo jo, ale to je u mě normální. Mám krásný okovaný rukavice, ale ten den bylo několik stupňů nad nulou, tak jsem je nechala v kapse. Příště to neudělám, kdo se má na tu chudokrevnost koukat.

Nebudu letos dělat žádný rekapitulace, proč taky. Další rok pryč, zas mam o krok do hrobu blíž. Halelujah. Žádnej velkej důvod k oslavám.

Přesto jsem ho letos aspoň solidně zapila hned na dvou party v jednom dni, jen shodou náhod právě na Silvestra. A tentokrát jsem okusila alkohol snad ve všech jeho podobách, poprvé jsem ho nejenom pila, ale i jedla.

A proč fakt nemám chuť mlít sladký řeči o hrozně moc šťastným novým roce? Protože 2013 nebyl až tak zlej, tak proč něco měnit? Asi jsem už stará, ale nesnášim změny, jediná změna, která mě baví, je, když mi kadeřnice jednou za půl roku ostříhá hlavu (což skoro vypadá na předsevzetí - chodit častejc). Tak nám všem přeju, abychom 2014 přežili ve zdraví, oni v Asii asi vědí, proč číslici 4 nemají v lásce.

A cestujte! =) Cestujte ještě víc, než v loni. Dávám si soudružský závazek a doufám, že splním plán na 205 %. Takovej Stachanov prostě.=)

Mňau.

Vánoční

Asi si podám přihlášku na práci v prognostickém ústavu, nebo rovnou zavolám Zemanovi, jestli by mi s tím nechtěl píchnout. Můj odhad doby nového příspěvku byl totiž naprosto přesný. Aspoň něco se mi teda povedlo. Jinak je to pořád stejný. Pracuju, přejíždim furt z jedný školní budovy do druhý, nepamatuju si a nestíham všechno, co mam udělat (no, něco spíš rovnou ignoruju), nakupuju (s tím už teď musím skončit, jinak zbankrotuju, nebo si na mě konečně smlsne nějaká hnusná banka, co mě občas bombarduje supervýhodnými nabídkami), do toho trochu plánuju další dovolenou a občas mám nějakej ten nervovej kolabs (co to je přesně, nevím, protože nemám čas vysedávat u doktora). Takže článek zase absolutně o ničem (jooo, popsat dvě stránky naprosto O NIČEM, to jsem si za posledních pár let osvojila dokonale), ale prostě jsem vám všem, kdo sem ještě občas zabloudíte, chtěla popřát veselé vánoce (no, osobně radši klidné, než přemíru veselé), tak mi to snad odpustíte.

miluju soby, tenhle fešák je poslední přírůstek

No a kromě těch vánoc, kaprů, krájení jablek, házení botou, podpalování stromků zapomenutou svíčkou a dalších vánočních veselic, vám samozřejmě přeju taky kupu darů, které vám vytvoří úsměv na tváři a ne myšlenku "sakra, co to je, co s tim jako budu dělat???".

V současnosti stíhám přidávat fotky jen na INSTAGRAM (i sob výše už tam visí), takže kdo je nedočkavý, co si to dnes a zítra rozbalím pod stromečkem, najde to tam.

Příští článek budu nejspíš psát trochu pod vlivem někdy o silvestru (ale tentokrát to není kvalifikovaný odhad), takže stay tuned.

Mňau, neasi.

Podzimní rapsodie

Ahojte.

Ne, nezamrzla jsem ani neumřela. Proč ale teda blog tak skomírá? 

Vysvětlení v obrazech:

No, ve skutečnosti je to jen velmi malá a krátká součást pravdy. Během posledního měsíce jsem si stihla udělat krátkou adrenalinovou dovolenou. Vlastně když teď zpětně koukám do diáře, stále nechápu, jak se mi povedlo do programu nacpat i "něco jako dovolenou". I opálení už dávno zmizelo, vypadam teď tak, jak se cítím, tj. mizerně. Obrazně vyjádřeno, kdybyste mě potkali, dáte mi korunu, nebo prášek.

Větší část mých dní by se teď dala smáznout obrázkem tramvaje, fraktury zad způsobený přenášením notebooku a print screenem mojí plochy. To poslední z pochopitelnejch/smluvních důvodů neudělám.

A jak koukám do diáře, tak se nezastavím asi až do ledna, takže vám všem po vzoru zelený alza stvůry a Mirky Němcový přeju: "Šťastné a veselé" (volby vánočních dárků). Možná se do tý doby nepotkáme.

Áááááááááhoooooj! (ne, Žáka si nemůžu odpustit)