neony

Neony miluju. A myslím, že k létu se takové barvy skvěle hodí. Ta žlutá je ve skutečnosti mnohem výraznější, ale slunce je sviňa a všechny barvy sežralo.

Nicméně se to s nimi nejspíš musí trochu opatrně. Tenhle dojem jsem si ověřila o víkendu v Retru, kde to neonově jen svítilo a slečny: zářivě neonové šaty, které zakrývají stěží půlku zadku, to vážně není to pravé; pokud teda zrovna nehledáte společnost na jednu noc, přesněji spíše několik hodin či rychlovku na záchodě.

 Takže jsem se rozhodla pro decentnější kombinaci. Svítivě žlutá na topu a nehtech, doplněná lososovou na botách, krku, tašce a druhé ruce. Tím bylo učiněno barvám za dost a původní výrazné šortky jsem vyměnila za tyhle nevýrazné béžové.

 A konečně jsem jednou byla v háemku a nezapomněla se podívat po těhle gumičkách. Jsou fajn. A hlavně mám tuhle zlatou, stříbrnou a ještě to, co mi visí na krku a celkově jsem za všechno dala 18 korun. (aneb pohádka o tom, jak hm zase jednou dávalo slevový kartičky. :D)

Tohle je jenom jeden ze způsobů, jak neony nosit. Jak je nosíte vy? Máte doma hyperkratoučké "šaty", co vypadají jako odcizené ze skříně mladší sestry?


mňau

Back (in black)

Žiju? Žiju! Sice můj hypotalamus lehce nestíhá tohle vedro, ale žiju. A nejspíš teď zase budu (i přes vedro) aktivnější. Každopádně ať mi je jakkoli, musím svůj hypotalamus a zároveň celý mozek pochválit, jelikož jsem v pondělí v 35 stupních odstátnicovala. A to dokonce s výsledkem "výborně". Přijímám gratulace i nadávky do šprtů, které vzhledem k minimálnímu učícímu úsilí a maximální prokrastinaci nepadnou na úrodnou půdu.

pozkoušková odměna a hrozně silnej maitai:D

"umělecká" fotka, díky mami:D

a první a nejspíš poslední věc, kterou jsem za zkoušky dostala; 7 růží

A omlouvám se, ale neřeknu, odkud ten titul mám, aby si mě pak třeba někdo nevygůglil, nenašel a nedal mi přes držku. Ale není z žádný shit soukromý školy, kde si všechno zaplatíš.

Mňau.

Art muzejní noc

S křížkem po funuse. Ale s přihlédnutím k mému současnému stavu (změněnému, ne jinému) se to dá omluvit.

Tak jsem se minulý týden vydala na muzejní noc. Nějaký ten ročník už jsem absolvovala, hodně lidí jsem tedy čekala. To, co se dělo letos, ale vážně ne. V okolí Staroměstský jsem ještě nikdy neviděla tolik lidí. Plán byl skromný. Do Všupu a do synagog, na delší výlety tentokrát nebyl čas. Kdo chce víc nemá nic. Ale občas ani chtít míň k úspěchu nestačí. První na seznamu byl Všup. Lidí jen o něco víc než při normálním artsemestru (většina jich naštěstí byla líná vylízt až do horních pater), dalo se to přežít.
Synanogy otevíraly brány na rozdíl od ostatních atrakcí (ano, toto slovo je zvoleno naprosto s rozmyslem) až ve 22:30. Tedy měly. Ještě ve 3/4 byla brána zavřená a nevypadalo to, že se někdo chystá otevřít. A to jsem si vždycky myslela, jak jsou židi "pintlich" národ. Poprvé se uvnitř mě začal ozývat malý antisemita. Vzhledem k obří frontě, která se vzhledem k zavřeným branám nehýbala, a potřebě kvalitního dlouhého spánku jsem to vzdala. Synagogy někdy příště a nejspíš ne při muzejní noci.

Posílám pár ukázek ze Všupu, kde se v té době konal Artsemestr, na který jsem stejně měla v plánu jít. Jelikož se se mnou rozhodl nespolupracovat foták i nenavštívení synagog jsem nesla tak nějak lépe. Zde pár obrazově nekvalitních ukázek studentské tvorby.

Farmářské trhy frčí, třeba se ujme i farmářská moda. Je libo kožené spodky? (podle maminy prý byly srnčí)

 Oblečení mě příliš nedojmulo (až na výjimky), nejvíc se mi líbily boty a hlavně sklo a keramika.

Ty bych brala hned. A cinkala lístečkama a připadala si jak víla Amálka.

"Zavaž mi střevíček!" (Dokážu si představit, co by i takový slušňák jako král Miroslav milé pyšné princezně řek, kdyby měla tyhle botky.)

A symbolicky jsem ty studentíky i podpořila. Tihle jelínci na mě upřeli svoje  laní pohledy a nemohla jsem je tam i přes menší povrchovou vadu nechat.

Byli jste, ať už na artsemestru nebo muzejní noci?

A příště už bude konečně nějakej ten zahraniční post, teda aspoň si to teď myslím.

Mňau.

Search engine n. 2

V poslední době mám hlavu někde "v pejru", tudíž přispívám, a nějakou dobu budu přispívat, značně nevyrovnaně. Jako maniodepresivní typ, u kterého se navíc rozvíjí další obsedantně-kompulsivní porucha, se zmítám v náladách, od nevysvětlitelného smíchu po nejhlubší deprese typu: nic nestíhám, jsem k ničemu, prostě to nezvládnu, zastřelte mě někdo. Oba stavy, smích i deprese, mě odvádějí od mých povinností, čímž utvrzuji další depku. Hermeticky uzavřeno. Jak já miluji kruhovou argumentaci.

Co mě ale vždy pobaví, je výpis hesel, podle čeho si mě kdo vygůglil. Už to tu jednou bylo, ale přináším nová horká hesla. Výběr těch nejzajímavějších.
Takže 4x to byl "ovčí sýr". Nic proti tomu. Ten já ráda. Dále "sexy podkolenky", "vyholené vlasy", "nejlepší blogerky" a "nejošklivější blogerka". Velmi zajímavá kombinace. Co mě ale opravdu dostalo: "civět babe do zadku" a "nejoblíbenější porno pink velvet 1,2". Tak mám pocit, že nepíšu (pseudo) fashionfoodblog ale docela slušný péčko. Carrie B. hadr.

Přesto se ale nechystám na změnu a nadále se budu věnovat maximálně food pornu. Posílám závdavek. Sladké sny!

Mňau.