Veškeré blbosti zde spatřené jsou v duševním vlastnictví autorky. Za neoprávněné přivlastnění čehokoli vás stihne herpes a později si vás najde tlupa cvičených opic. Mají nabité banány.

pátek 30. srpna 2013

Favorite jeans + search engine favorites

Ahoj lidi,

zdraví vás váš oblíbený porno blog...
Jo, tak mi to nějak připadá, když se podívám na vyhledávání v google. Fakt by mě zajímalo, jak je možný, že se na můj blog dostane někdo přes vyhledávání spojení "mám ji vyholenou" nebo "český kundičky". Jako kdybych měla aspoň vyholenou hlavu, tak se nedivim.
Nevermind.

Představuju vám moje nejoblíbenější džíny. Nemám je ráda, zbožňuju je, až tak, že je vlastně skoro nenosím, jak se o ně bojím.
Ale tak je to se vším, svoje nej kousky nosím vlastně málo. Je to škoda, není to škoda? Dneska se venku asi zase rojili kreténi, jinak si nedokážu vysvětlit, že se mi jich do cesty muselo tolik motat. A to dokonce nemyslím fanoušky fotbalu, co se sjeli do Prahy. Ale např. dědek s novinama, co si vopírá svoje špinavý boty o sedadlo naproti. U nevychovanejch fakanů mě to nepřekvapuje, ale proč by se měli chovat slušně, když i na první pohled slušný dospělí se chovaj jako kreténi? Dědku, moje světlá sukně ti "děkuje" a máš štěstí, že neni špinavá.
 K outfitu není co dodat, jedu si růžovou, neasi. Aby to nebylo přeslazený, základ je strohý a růžová je jen na doplňcích.
Jak to máte vy? Taky svoje nejoblíbenější věci paradoxně nenosíte?

A pro úchyly přidám pár tagů, ať je sranda a klidně sem choděj dál.

Mňau.

pondělí 26. srpna 2013

Blue ocean

Mňau kočky,

dneska jenom hodně hopem. Tentokrát jsem nikam neskákala a strávila celkem poklidnej týden na horách. (A návrat do propršený Prahy plný smradlavejch bezďků není zrovna příjemnej.) Ale předtím stihla oslavit svátek a tady je můj sváteční outfit složený z hedvábné sukně a prstenu na ruce, který jsem si moc přála a nakonec ho i sehnala. Je to taková moje low cost prstenová verze Srdce oceánu z Titaniku. Ovšem pokud by mi někdo chtěl poslat originál, bránit se nebudu.
Stejný den jako tuhle zavinovačku z pravýho hedvábí jsem konečně sehnala i svoji perfektní džínovou košili, ve tmavší verzi. Dá se nosit asi tak na milion kombinací a jsem z ní hotová ještě teď. Vypadá totiž super rozepnutá i zapnutá (sehnat na mě padnoucí těsnou košili je skoro nemožný).

Ale prsten samozřejmě není jediná novinka, hlásím, že i taková stará kočka nevydržela a nechala se nalákat na klubíčko v podobě instagramu. Je to taková koláž mých dnů (takže samý žrádlo a boty neasi), foceno velmi nekvalitní optikou.

Můžete mě najít zde: zuzuliciousss

resp. pod touhle přezdívkou. Propadli jste taky instagramu? A kdo mi daruje ten obrovskej diamant z Titaniku?:D

čtvrtek 15. srpna 2013

story of sweatshirt (walk idiot, walk)

Čau kočky!
Jak se vám líbí ochlazení? Radši byste se pořád vyhřívaly (nebo spíš pekly)? Já jsem byla fakt přehřátá a nejdřív šťastná, že se ochladilo, ale popravdě bych radši ještě další dva teplý tejdny. Když léto, tak pořádný. Na vynošení svých mikinek budu mít ještě dost času. Tahle je ale něco "spešl". A jako každá special věc má i tahle svůj příběh. Tak se hezky usaďte do křesel a poslouchejte.

Jednoho teplého dne jsem si ji vyhlédla v obchodě. Byla ve slevě a měly jich několik, šla jsem do divadla a moc nestíhala zkoušet. Na místo činu jsem se stihla dostat až další týden, po mikinách ani vidu, ani slechu. Takže jsem jako obvykle začala obrážet všechny pobočky; cca na třetí jsem uspěla. Mikina zlevněná a v mojí velikosti. Jupííí, zaplatit a jde se. Večer jsem měla zase program, tak jsem asi měla pocit, že zase nestíhám, proto jsem se rozhodla doběhnout skoro ujíždějící metro. Musela jsem prokličkovat kolem lidí a hlavně kolem jedný tlustý matrony, která mě při jejím obíhání připravila o ty dvě vteřiny, co jsem potřebovala ku štěstí. Protáhnu se jako správná kočka a skáču do zavírajícího se metra. Ale co se nestane, neskončim ve voze, ale v tý díře mezi soupravou a nástupištěm. Doteď jsem netušila, že je něco takovýho fyzikálně možný, ale je. No nic, trochu mě to překvapí, ale řidič (nebo spíš nějaký senzory) mě nějak zmerčil a neujíždí i s mejma nohama, takže se během dalších dvou vteřin vysoukam z díry a i se všema věcma "spokojeně nastupuju". Jo, při tom pádu se mi samozřejmě taky rozpadnul mobil, ale i ten jsem stihla během 2-3 vteřin posbírat. Funguje. Dopadlo to dobře, akorát lidi ve voze na mě fakt hrozně divně čuměli. S odstupem času už celkem chápu proč.
Nezkoušejte to, ten prostor a celej vlak je hrozně špinavej, tak černý ruce jsem ještě neměla. Původně jsem chtěla napsat i něco o outfitu, ale je to asi zbytečné.

Tentokrát se vás ani nebudu ptát, jestli se vám někdy něco takovýho stalo, protože je mi jasný, že takovej idiot se jen tak nevidí.

Mňauuuu....


Hi,
that is the story about my lovely sweatshirt. One nice day I gone shopping and bought this sweatshirt. And after that I fell under the underground. But I m still alive.:D