Snad už poslední příspěvek ze zimy. Nakonec i na mě byla moc dlouhá, i když prohánět se na svahu o velikonocích má taky svoje kouzlo. (A udělat si při jízdě monokl je fakt umění.) Každopádně kočka bude mít dvojnásobnou důležitost (a ne kvůli monoklu).
Koukněte mi na ruce a krk, asiati by řekli, jak jsem nádherně bílá, ve skutečnosti ale lidi okolo spíš děsím. Kadeřnice se mě dokonce vážně ptala, jestli nejsem chudinka náhodou chudokrevná. Kdo ví. Každopádně nejsem bílá, jsem průhledná. Takže nejen že mi často praskají žilky, ony prosvítají i ty, co ještě nepraskly. Teď se k tomu ale přidala nějaká divná vyrážka. Dlouhá zima v kombinaci s mojí životosprávou a stresem se zkrátka podepsala na mojí pleti. A nechce to dolu, nic nezabírá, ani prášky, ani divná kombinace všech mastí, nemůžu ani vypozorovat, co by to mohlo zhoršovat. Prostě svědí a nejde to umejt.
Anyway, nejsme tady kvůli tomu, abychom pitvali můj obličej, kterej stejně nevidíte. Představuji vám moje nejnovější a zrovna nejoblíbenější boty.
Líbí? Já jsem z nich hotová.
Musím si ale přiznat jednu věc (že jsem ujetá na kovový cvoky je očividný), a to že jsem ani přes tu dlouhou zimu nedokázala vynosit všechny svetry. Třeba na tohohle modrýho fešáka se mi nechce čekat dalšího půl roku. Navíc jestli mi na xichtě teď pučí jaro, tak ať se jde bodnout.
Máte někdo tip na to, co s tim mým hrozným anemickým xichtem? A do solárka se mi nechce, i když jsem už v záchvatu zoufalství uvažovala, že se vysolárkuju v pořádnou uzenou makrelu.
vrrrrrrrrrrrrrrr
Koukněte mi na ruce a krk, asiati by řekli, jak jsem nádherně bílá, ve skutečnosti ale lidi okolo spíš děsím. Kadeřnice se mě dokonce vážně ptala, jestli nejsem chudinka náhodou chudokrevná. Kdo ví. Každopádně nejsem bílá, jsem průhledná. Takže nejen že mi často praskají žilky, ony prosvítají i ty, co ještě nepraskly. Teď se k tomu ale přidala nějaká divná vyrážka. Dlouhá zima v kombinaci s mojí životosprávou a stresem se zkrátka podepsala na mojí pleti. A nechce to dolu, nic nezabírá, ani prášky, ani divná kombinace všech mastí, nemůžu ani vypozorovat, co by to mohlo zhoršovat. Prostě svědí a nejde to umejt.
Anyway, nejsme tady kvůli tomu, abychom pitvali můj obličej, kterej stejně nevidíte. Představuji vám moje nejnovější a zrovna nejoblíbenější boty.
 |
| průhledná paní maskující se cvokama, barvama a kočkama, zjevuje se hlavně ve městech, ale můžete na ni narazit i v lese, může být nebezpečná, nedráždit (má někdo atlas strašidel?) |
Musím si ale přiznat jednu věc (že jsem ujetá na kovový cvoky je očividný), a to že jsem ani přes tu dlouhou zimu nedokázala vynosit všechny svetry. Třeba na tohohle modrýho fešáka se mi nechce čekat dalšího půl roku. Navíc jestli mi na xichtě teď pučí jaro, tak ať se jde bodnout.
Máte někdo tip na to, co s tim mým hrozným anemickým xichtem? A do solárka se mi nechce, i když jsem už v záchvatu zoufalství uvažovala, že se vysolárkuju v pořádnou uzenou makrelu.
vrrrrrrrrrrrrrrr
