Nástrahy sociálních sítích 1

Intro
Často se stává, že něco vznikne třeba s dobrým úmyslem, ale nakonec se to zvrtne. (Takový Nobel by asi mohl vyprávět...) Vždycky jde o to, jak nakonec daný prostředek používáme. A jelikož se zdá, že jednou z lidských přirozených vlastností je touha monetarizovat naprosto vše, tj. vytlouct ze všeho nějaký chechtáky, formuje tahle touha lidské chování a náš přístup k věcem, službám, zážitkům i vztahům.

Sociální sítě mají lidi spojovat a udržovat je v kontaktu, bez ohledu na čas a vzdálenost. Krásná myšlenka. Ve skutečnosti už tak ale dávno nefungují. Sociální sítě se staly samostatným světem, na kterém je spousta lidí závislá a na kterém také spousta lidí vydělává, i když vítěz je jasný a je jen jeden. Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, možná vypadá jako sympaťák, ale pokud byste o fungování Facebooku věděli více, asi už by vám ten jeho rošťácký úsměv tak milý nepřipadal. Je to tvrdej businessman, co stále rozšiřuje svoje impérium o nové služby a platformy. To je pochopitelné, za to ho asi nemůžeme hanit, problém je v tom, že se Facebook navenek tváří jako demokratická, pozitivní, svobodná a neutrální platforma, která spojuje samé lidi dobré vůle. Skutečnost je opačná, Facebook, díky stálé práci s algoritmy (u kterých nikdo netuší, jak vlastně fungují), účinně ovlivňuje, který obsah se nám zobrazí a který před námi skryje. Přispívá tak ke Status Quo, uzavírá jedince ve své vlastní bublině. I když o tom třeba sami ani nepřemýšlíte, užívání sociálních sítích má na vás nějaké následky. Ať už to je, že si pořídíte stejné boty jako nějaká blogerka, neprošvihnete skvělou akci ve vašem městě, protože vám ji Facebook doporučí, anebo se zase pořádně nevyspíte, protože jste do půl druhé ráno doháněli dnešní storíčka na Instagramu.

Jaké jsou tedy hlavní negativní účinky sociálních sítí, na které bychom si měli dávat pozor?

Izolovanost
Sociální síť by nás měla spojovat, ne? Tak co je tohle za pitomost?! Přítomnost na sociální síti by nás měla sice integrovat do (digitální) společnosti, ve skutečnosti ale vyvolává spíše pocit izolovanosti. Tím větší, čím víc času v tomhle online světě trávíme na úkor offline aktivit. Nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že skutečný život se nachází (i) mimo počítač a mobil. Na Facebooku můžete mít tisíce přátel a spojení, kolik z nich s vámi ale zajde v pátek na pivo, když jim napíšete?

Demotivace
Sociální sítě jsou brány jako prostor k šíření různého obsahu, a to zdarma. Není to super? Ideální prostor pro kreativní jedince, kteří tak můžou zdarma rozšířit svůj obsah širšímu počtu příjemců. Jenže ten svůj obsah šíří obrovské množství lidí a firem, takže jsme jím dennodenně přehlceni. Díky tomu musí probíhat nějaký proces selekce, co se komu zobrazí, a díky tomu je také prostor sítí částečně zpoplatněn. Chceš být vidět? Zaplať! Na kvalitě nebo kreativitě obsahu tedy už jeho úspěch nestojí, což může vést některé uživatele k demotivaci a rozčarování. Prostě máte pocit, že je jedno, jak dlouho a moc se snažíte, stejně je to k ničemu, vy jste k ničemu. A je jedno, jestli jste marketér nebo 14letá holka, co právě nasdílela na FB a Youtube svůj první vlog o prodlužování a zhušťování řas u psů (pevně doufám, že žádné takové video ani činnost neexistuje).

Pasivita
Přehršel podnětů vede k pasivní konzumaci. Přestáváme něco sami tvořit, místo toho jen konzumujeme, co je nám předkládáno, co vytvořil někdo jiný. Sledujeme cizí životy místo toho, abychom žili vlastní. Kolik času denně strávíte sledováním sítí vy?

Závist
Pozorováním příspěvků ostatních v nás může začít bujet závist. Jo, ta Alena z béčka se má. Pořád dává na FB a IG fotky z dovolených v drahých resortech, lítá si po celým světě, přitom má jenom maturu a může bejt za ni ráda. To se tak někdo má. Proč já furt jenom sedím za počítačem? To není fér. Co je se mnou špatně? Nejspíš nic. Ona totiž Alena taky třeba večer brečí do polštáře, protože nemůže mít děti a ten její život není ve skutečnosti tak ideální. Ale každý se holt snaží na sockách nějak působit a většinou se dělá lepším, než je.

Nadkonzumace
Obsah, který konzumujeme, nás více či méně ovlivňuje a nutí konzumovat i reálně. Nebo jste se nikdy nenechali při nákupu ovlivnit tím, že zrovna na tuhle značku na vás vykoukla nedávno reklama? Nemáte aspoň jedny stejný boty jako vaše oblíbená blogerka? Přiznávám se bez mučení, že já ano. A to se snažím nenechávat se moc ovlivnit, cíleně ignoruji špatnou nebo nepřiznanou reklamu, protože tyhle techniky znám. Jak se potom mají bránit děti nebo mamina, co nemá o marketingu ani šajn? Těžko. Online prostor je prostě plný různých reklam, sdělení a produktů, a není to problém jen sociálních sítí, nutí nás konzumovat a nakupovat mnohem víc, než reálně potřebujeme. Nutí nás chovat se jako křečci v kolečku. Makej víc! Utrácej víc! Sdílej to víc, ať to všichni vidí! A pořád dokola. Ale potřebujeme opravdu 360. plavky, když se k vodě dostaneme tak jednou měsíčně? Nebo další džíny, když mám doma už podobný a ještě jsou v pohodě? Nadkonzumace je globální problém. Vzniká díky ní obrovské množství zbytečného odpadu. Jen tak BTW. jen v USA se od 60. let zvýšilo množství textilního odpadu o 811 %. Takže je sice krásný, že jsi vegetarián nebo vegan, ale příště se hlavně zamysli, jestli těch 15 triček z Primarku vážně potřebuješ.👍 Pokud vás zajímá, jak se dá žít bez zbytečné nadkonzumace, sledujte na Instagramu např. život na ekofarmě na profilu (ok, bývalé beauty blogerky, takže o zbytečné konzumaci něco ví) @tojsemjamia. Takový chytrý statistiky a infografiky jako výše zase najdete na účtu @fash_rev.

Roztěkanost
Tohle je problém především mladých. Nedokážeme udržet pozornost. Zvykli jsme si konzumovat krátká a rychlá sdělení. Jsme ve stálém napětí, co nového se objeví, jestli nás někdo kontaktuje, žijeme ve strachu, abychom náhodou online něco nepropásli. Delší text většina lidí nedočte do konce, jen rychle sjedeme, odhadneme délku a zkusíme vydedukovat nejdůležitější sdělení textu. Každý den dostáváme takové množství podnětů, že nemáme šanci na všechny reagovat. I proto se derou dopředu jen sítě založené na sdílení fotek nebo videí a blogy upadají. Čtete ještě vůbec nějaké? Jsem sama zvědavá, kolik lidí přečte tenhle článek do konce a kolik lidí bude třeba jen "scanovat" text, rychle scrollovat a odhadovat nejdůležitější pasáže. Mám tedy připravený malý experiment.
Roztěkanost a neschopnost se soustředit je způsobena tím, jak používání (nejen) sociálních sítí mění fungování našeho mozku. Pokud s tímto také bojujete nebo vás toto téma zajímá, přečtěte si tento odemčený článek na ihned.cz.👍

Psychické problémy
Je vlastně celkem očividné, kam to všechno spěje. (Nad)užívání sociálních sítí může způsobovat různé psychické problémy. Může vás naprosto izolovat od okolního reálného světa, když budete klást příliš velký důraz na to, jak vypadáte online, než co opravdu děláte nebo cítíte. Nakonec můžete zjistit, že utíkáte do svého dokonalého online světa, protože ten offline je prostě příliš složitý a nedokonalý. Prostě nestačí jen nahrát fotky a sledovat rostoucí lajky. Můžete začít ztrácet spojení s realitou, zapomínat na důležité věci, přestat se aktivně bavit a umět se sám zabavit, místo toho budete jen konzumovat něčí obsah. Jsme v neustálém strachu, že nám online něco uteče. Jsme deprivovaní ze stálého srovnávání s ostatními a jejich insta životy. U mnoha lidí propukají seriozní deprese. Ale místo toho, aby je řešili s odborníkem, svěří se se svým problémem tak maximálně Facebooku, někteří jedinci třeba dají i veřejně hlasovat, jestli se mají nebo nemají zabít (jako se stalo nedávno v USA, dokument je dohledatelný na webu ČT) a pak se řídí výsledkem ankety. Můžete si tipnout, která možnost zvítězila.
Psychické problémy už dnes nejsou tak stigmatizované jako dřív, přesto asi neznáte nikoho, kdo by vám jen tak mimo řečí sdělil, že chodí k psychiatrovi nebo bere léky. Přitom vám můžu garantovat, že byste mezi svými známými takového našli. Pamatujte si, že deprese a další stavy nejsou vaše prohra nebo něco, za co byste se měli před okolním světem stydět. Jste nemocní a potřebujete se léčit. Prohrajete, jen pokud to neuděláte.
Potřebujete pomoct s depresivními stavy? Zkuste třeba Nevypusť duši.

Zmínila jsem jen několik hlavních příkladů, ve skutečnosti je možných následků života na sociálních sítích mnohem více. Chtěla jsem spíš upozornit na ty, které třeba nejsou hned viditelné na první dobrou jako třeba ztráta soukromí a nebezpečí s tím spojená. Nechci taky říkat, že socky jsou vždycky jen zlý, jako u všeho prostě záleží, jak je kdo používá. Chtěla jsem jen poukázat na některý nežádoucí aspekty a varovat před nimi. Nemusíte hned mazat všechny svoje účty, ale pokud u sebe pozorujete něco z výše zmíněného, je to varovný signál a měli byste se zamyslet nad tím, jak své účty používáte.

Omlouvám se za délku textu a že není ani zdaleka úplný. Nicméně kdo jste dočetli až sem, napište do komentáře jméno jakéhokoli zvířete.👯 (Testík😂)

Pokud vás toto téma zajímá, chcete se podívat hlouběji a zase o trochu více se bát, doporučuji např. dokument Čištiči. Ale o těhle temných vodách Facebooku zase někdy jindy. 

Nespokojenost moderní doby

Jsem zpět i s další dávkou nemotivačních keců. Protože mráz kopřivu nespálí, i když ten mráz byl letos pořádnej.

Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak často jste v životě nespokojení? Teď myslím s čímkoli, od zásadních věcí přes maličkosti, jako když někdo těsně před vámi vykoupí poslední porci burrita ve food trucku. Někteří lidé jsou od nátury spokojení a někteří ne. Pokud patříte k první skupině, můžete si pogratulovat a přestat číst. Ostatní pokračujte ve čtení, i když vám můžu zaručit, že s článkem nebudete spokojeni. :D

Nespokojenost sama o sobě není špatná vlastnost, žene nás kupředu. Nutí nás být stále lepší, odvádět lepší výsledky. Nejste spokojení v práci? Najděte jinou, která vás bude víc naplňovat. Máte pár kilo navíc, nebo naopak nemáte žádnej zadek? Kupte permici do posilovny. Ale bacha, pokud nebudete své (sociální) okolí náležitě zahrnovat selfies a videi z fitnessu, nebo aspoň grafy s uběhnutou vzdáleností, jako byste se ani nehnuli z gauče. Nejste spokojeni s účesem? Ostříhejte, změňte barvu, kupte si cizí vlasy a svoje prodlužte nebo můžete zkusit nekompromisní pleš. Vše se dá změnit, ok, nový nohy vám už asi nedorostou, pokud o své přijdete, ale i tak se dá "jít" životem dál.

Jak často vám ale tenhle pocit uspokojení při změně vydrží? Moc dlouho ne, co? Kde je chyba? Je v nás, jsme zkrátka vadný zboží, nebo je v tom něco víc? Možná ten pocit neuspokojení ve skutečnosti často nevychází zevnitř, ale je motivován zvenčí.

Možná se tak narodila, možná je to marketing
Neustále a každý den se s někým porovnáváme. Dřív to byly časopisy a televize, dnes nám sráží sebevědomí Instagram a Facebook. Stačí pár minut denně a najednou je nám jasné, že nemáme dost cool, drahý a dlouhý dovolený, dost dlouhý a hubený nohy, nemáme nejlepší objektiv nebo nejvíc nadupanej iPhone. Jo a samozřejmě nepijeme nejlepší kafe (jako ono třeba není dobrý, ale je to flatwhite, chápeš) a nejíme ty největší a nejkrásnější papájový smoothie bowl.

Blízko a daleko
Díky technologiím můžeme být v kontaktu s někým, kdo je daleko, ale vzdalujeme se zároveň od těch, které máme blízko. Jde to ale ještě dál, snažíme se být v imaginárním kontaktu se vzdálenými lidmi, které osobně neznáme a nikdy jsme je třeba neviděli, snažíme se okouzlit celý svět a kvůli tomu zanedbáváme ty, které máme na dosah ruky. Kolikrát jste seděli v hospodě s přáteli a přitom někdo nebo spíš většina čuměla do mobilu. Nebo leželi na gauči s přítelem, byli hned vedle sebe, ale přitom jste čučeli do počítače, nekomunikovali spolu, nebyli duchem přítomni? To je špatně!

Cesta zpátky
Uvědomte si, že to, čím denně lidi zásobujou sociální sítě, není realita. Nikdo není dokonalý, ani vy dokonalí nikdy nebudete, tak proč se tak pořád snažíme působit?
Co takhle začít zlehka, příští víkend nenahrajete žádnej post, žádný video, žádnou fotku na sociální sítě, vůbec je nezapnete. Dáme #digitalnidetox a uvidíte, že se po tom víkendu budete cítit mnohem šťastnější a odpočatější.

A když ne, tak mi můžete napsat sem do komentáře, jak jsem blbá. :D

Hi, today I want to write in english too, cause I think this problem has nearly everyone. Read more if you are able to survive my poor english.
I want to talk about satisfaction. Are you supposed as mostly satisfied or dissatisfied? If you are not often hunted by distracting feeling of dissatifaction you are a happy person and do not have to read more. But I am pretty sure there are more people who is not always satisfied with their life.

The good point is that feeling of dissatisfaction turns us on, it makes us to want more, to do more, to be more. Are you not satisfied in your job? Then find another one which will fill you better. Are you bit more chubby or do not you have any butt? Go to the gym! (But do not forget to post many selfies from fitness or it does not count. 😝)/irony>

You can change your haircut, you can change people you meet, you can change basically everything. But how long do you feel satisfied? I guess that not so long.

Maybe we are not broken, the feeling of unsatisfaction could be driven by elsewhere. Have you ever checked your accounts on social media while being on meeting and already chatting with somebody? Of course you had and how often? Why we are still trying to get some fame or likes from remote people who we do not even know? Why we still prefer to spend time with random mostly unknown people instead of being with real friends, real people you can meet, speak to or touch?

But I still think we havent gone too far. Let´s just switch off our social media accounts for whole next weekend. Go somewhere and go offline. Trust me. You will feel better. Try it once and then try it every weekend or weekdays if possible.

Will we do this challenge?

Nemotivace

Předem Vás upozorňuji, že pokud hledáte sluníčkovej post, zkuste si najít nějakou Instagramovou influencerku. Ne, tady žádnej jednorožec, co zvrací duhu a prdí koblihy, nebydlí.

pinterest

Asi každý někdy zažil období, kdy mu nebylo do skoku, nic se nedařilo a celkově si připadal jako 3. kolo u koloběžky. Bez motivace na takovou míru, že nemá jinej důvod ráno vstát, než protože už vážně musí na záchod. Poslední dobou se ale zaobírám otázkou, jak dlouho takový "blbý období" může trvat? Týden, měsíc, několik měsíců? A co když už je to rok? Je to vůbec normální?

Předem se omlouvám, následující řádky jsou dost osobní. Na druhou stranu, když můžou beztrestně každou chvíli plnit špínou internet proruský a konspirační weby, proč bych nemohla já.

Loni jsem po dlouhé době, kdy jsem pracovala dávno za syndromem vyhoření (ve skutečnosti jsem byla tak minimálně poslední rok pracující popel), odešla z práce, doklepla diplomku, odjela na dovolenou a našla si přítele. Někdy touhle dobou jsem si říkala, jak jsem najednou svobodná, perspektivní, šťastná a že už bude všechno lepší, dokonce jsem byla tak naivní, že jsem tomu fakt věřila. Happyend se podle očekávání nekonal. Práci jsem našla, ale bez bližšího vysvětlení jsem byla odejita, na začátku prázdnin, kdy je všechno HR out of office někde s děckama. Pecka. Léto jsem si neužila, protože přítel nedostal ani den dovolený. Abych nesmrděla dlouho někde na pracáku, nastoupila jsem na první volné místo, které se zpočátku zdálo velmi zajímavé. Ve skutečnosti to tak nakonec nebylo, nebyla jsem tam i kvůli kolektivu šťastná, ovšem nejsem ten typ, co utíká od rozdělaného projektu. Místo odměny za úspěšné splnění projektu jsem pak dostala kytku a vyhazov. Dopadlo to tak, že mám už třetí antibiotika za poslední dva měsíce a v životopisu dvakrát ukončeno na konci zkušebky, což působí na všechny HR jako hadr na býka. Takže poslední dva měsíce jsem většinou v posteli pod práškama, hledám pracovní nabídky a posléze přemýšlím o úplně jiné sortě prášků, protože mám pocit, že nic neumím a nikde mě nechtěj. BF a pár kamarádů sice stále omílá, že si to tak nesmím brát, že jsem skvělá a kdo to nevidí, je idiot. Že už budu mít brzo novou práci, zase budou peníze, bude cestování, všechno bude dobrý, budu zdravá, jen musím vydržet, nevzdávat to, nezůstávat doma, cvičit. Víte, já nikdy žádnou tuhle psychickou podporu od nikoho dřív nedostávala, možná proto ji teď ani nedokážu vstřebat. Svým způsobem to na mě působí kontraproduktivně. Chtěla bych být neviditelná. Už někdy ani nechci trávit čas s BF, protože nechci, aby mě viděl, když jsem na dně. Jenže já jsem na dně pořád.

A já se ptám, prosím, poraďte mi někdo, vidíte nějaké řešení? Teoreticky nějaké, které nezahrnuje cestu na Bali, vyholení si hlavy a stát se cvičitelem jógy. Jinak jóga je super, vo tom žádná.

Je normální, aby měl někdo bad luck tak dlouho v kuse?

Jinak v čem hledám uplatnění:
#marketing #pr #content #online #whatever
v mladém fajn kolektivu, kde se budu moci hodně naučit, vzpomenou si na tvoje narozeniny a budou rádi za člověka, který je sice dost crazy a nekonformní, ale díky tomu taky s kupou nápadů